K článku přidáváme fotografie z Listopadového výletu ve Cvikově u Nového Boru od Lukyka>>> a Honziny>>>
Na úvod bych chtěl objasnit okolnosti, za kterých vzniká následující článek. V nejbližších dnech nás čeká Mikulášská mitra, kde již poměrně tradičně promítáme snímky z výletů, táborů a různých akcí turisťáku. Rozhodl jsem se, že fotografie z posledního oddílového výletu přidáme až do zmíněných prezentací a namísto toho neuměle napíšu několik řádek tak, jak se to kdysi dělávalo.
Listopadový výlet byla jedna z akcí, na kterou jsem se těšil, a opět nezklamala. Samozřejmě, že při zrodu akce stály různé komplikace, kdy nám náš národní přepravce během hodiny čtyři dny před odjezdem vlaku nebyl schopný prodat skupinovou jízdenku pro 15 lidí. Naštěstí to vyvážil jeden z ojedinělých včasných odjezdů vlaku z nádraží v Radotíně. Bohužel už v 6:49 ráno, uff. Ve vlaku byl naprostý klid a až při odjezdu vlaku z Hlaváku se postupně všichni probouzeli a mohli si tak začít vychutnávat jízdu v kupéčku ve směru na Trutnov. V Bělé nás čekal pěkný autobus, který byl náhradou za nepojízdný vlak, ale i tak jsme vystoupili v Novém Boru za brzkého příjezdu Jany, která nám odvezla batohy na ubytovnu. Batohy jely, my jsme šli. Šli jsme nějakých 11 km cestou kolem pískovcových skal. DaVinci cestou zakomponoval ještě hru z doby minulého režimu do současné krajiny. Jak bych to jen stručně nazval, chyť mě, když tě napráskám? Slovo kompro se vrylo do hlavy snad každému z nás.
Ubytovna nás mile překvapila a ochota pana správce víc než zpříjemnila celý pobyt ve Cvikově. Základ naší večeře tvořilo grilované kuře v rizotu a po večerních hrách skončil první den našeho výletu.
Denní rozkaz druhého dne měl jasný cíl, klíč, tedy Klíč. Poměrně nápadný vrchol, který je vidět už ze Cvikova, pokud není mlha. Klíč je ověřená hora, kterou prostě musíte vidět na mapě, abyste si oblíbili její strmé stěny. Na vrcholu je jen skála s cedulí a tabulkou oznamující hodnotu 759. Podařilo se nám tím vyšplhat nad povalující se mlhu a kdesi v dáli skrz mraky prosvitlo několik paprsků slunce. Skupinová fotka a hned zas dolů, zima nás nahoře moc nezdržela. Cestou zpátky jsme sešli z cesty, abychom našli zas jinou a zakončili tak náš okruh.
Po večeři se všichni sešli, aby si zahráli Gauč a pohodový večer zakončilo rozjímání nad Mitrou.
Poslední den sliboval lepší zábavu než jen cestu autobusem do Prahy. Počasí nemělo být nějaké závratně pěkné, tak nás po příjezdu autobusem do Liberce vítal déšť. Autobus nás vysadil na Fügneráku a my se hned přesouvali směrem k nádraží, u kterého stála budova iQLandie. Vstup započal zvednutím Kodiaqu a pak hurá do laboratoře živlů, v půl nás čekala symfonie blesků, v poledne ohnivé tornádo a zakončila to malá science show s Van de Graaffovým generátorem. Mezi vybranými dobrovolníky byla blonďatá holčička Anička s brýlemi, která po nabití nechtěla Davidovi podat ruku, což udělala velkou chybu. Protože jakmile se po výměně nabila Vanilka, Davidovi stoupaly vlasy hrůzou.
Z Liberce se odjíždělo ekonomickou variantou Žluťáka, který než přijel tak pro změnu zbělal hrůzou. Asi neměl umytý vlasy jako David tak z toho zešedivěl. Přesun z metra na Hlaváku byl kvapný, ani jsme si nestihli udělat společnou fotku se sirem Wintonem a po páté se všichni rozloučili navzájem i s letošním podzimním výletem.
