Nízké Tatry Kadetů 2026

Úterý

Naše kadetská výprava na Slovensko do Nízkých Tater začala v úterý velmi brzy ráno na nádraží v Radotíně, z kterého jsme dojeli na Hlavní nádraží, kde jsme nastoupili do Pendolina, které nás odvezlo až do Ružomberoku. Ve vlaku vládla dobrá nálada a také nás vedoucí naučili hrát whist.

Kolem 14. hodiny jsme vystoupili v Ružomberoku, kde jsme nakoupili poslední zásoby jídla a pití. Následně jsme nasedli do autobusu, který nás vyhodil v Donovalech, kde tak mohla konečně započít naše cesta.

Už na začátku jsme potkali další skupinku lidí. To jsme ještě nevěděli, že se budeme příští 3 dny předbíhat.

Nicméně na první větší vrchol, Kozí chrbát, jsme vystoupali dříve než oni. Už od začátku jsme nasadili velmi vysoké tempo, které nás také provázelo celý výlet. K večeru už jsme jen postavili stany v Hiadelském sedle, zahráli whist a šli spát s vědomím, že nám každou chvíli může nějaký medvěd roztrhat stan.

Středa

Ve středu ráno jsme do sebe hodili ovesné kaše a mohli jsme pokračovat na další vrchol, Prašivá. V půlce cesty jsme doplnili vodu v prameni, který byl cestou. Na samém vrcholu šel Adam ukázat dominanci a nechal na samém vrcholku hnědého ďábla.

Z Prašivé jsme viděli další vrchol, Velkou Chochuľu. Cesta tam utekla opravdu rychle, takže jsme tam rovnou poobědvali s krásným výhledem na Nízké Tatry. Zbytek dne se šlo velmi krásně s dobrou náladou až do chvíle, kdy se část kadetů odpojila s vizí, že si zkrátí cestu, což se jim také vymstilo, když se museli prodírat medvědími exkrementy.

Těsně před chatou, kde jsme ten den měli spát, nás čekal poslední větší vrchol, Ďurková, která nám to nedala zadarmo. Dál už jsme jen sešli k chatě, kde jsme si dali večeři a šli omrknout místní pramen vody, u kterého byla opravdu krásná vana, do které se teda nikdo z nás neodvážil vlézt.

Čtvrtek

Ve čtvrtek nás zase hned z rána kolem 9. hodiny čekalo 250 m stoupání, které nás hodně rychle vzbudilo. Alespoň máme z této cesty krásné fotky od Bobana. Další vrchol byla Kotliská, kde náš vedoucí Sam začal mávat na záchranářskou helikoptéru, která ho naštěstí asi neviděla.

Jelikož jsme měli opravdu velký hlad, tak jsme si dali oběd na vrcholu Poľana a s plným břichem jsme pokračovali na turisticky obklopený Chopok, kde jsme si dali rychlou Kofolu a už jsme vyhlíželi Krále Nízkých Tater - Ďumbier.

Těsně pod ním jsme si odložili batohy a jako kamzíci ho po kamenné cestě vyšli. Když už nás výhled z Ďumbiera nebavil, tak jsme se vrátili pro batohy a šli se ubytovat do nedaleké chaty M. R. Štefánika. Tam jsme si také dali k večeři výborné langoše a klobásy, osprchovali se a šli spát.

Pátek

Pátek ráno jsme na chatě měli objednanou výbornou snídani v podobě vajíček a párků, které nám dodaly síly na poslední stoupání zpátky pod Ďumbier, kam všichni dorazili bez problémů. Teda až na Honzu s Adamem, kteří se bavili o fotbale tak moc, až odešli 2,5 km z naší trasy, naštěstí za námi po chvilce čekání přišli živí.

Na rozcestníku pod Ďumbierem nás čekalo už jen sestoupit z Tater a to do civilizace, přesněji do Jeskyň slobody, kde jsme se naobědvali a šli na krásnou prohlídku, která byla dlouhá asi 1 100 m.

Po jeskyních jsme se šli ubytovat do místního autokempu v Demänovské Dolině. Tam jsme postavili stany, ve kterých jsme nechali batohy a jeli si nakoupit jídlo a pití na večer. Večer jsme si tak všichni užili v podobě hraní her nebo noční procházky v nedalekém městě Liptovský Mikuláš.

Sobota

Sobota byl už spíše odpočinkový den, takže jsme opět jeli do Liptovského Mikuláše, ale tentokrát na oběd, kde polovina šla na výborné halušky, no zbytek zašel radši na McDonald.

Tento výkon nás všechny vyčerpal, takže jsme si v kempu dali trochu delší polední klid, který byl přerušen hraním whistu v místní hospodě. Avšak k večeru, když už jsme jen tak polehávali, koukali na fotbal nebo večeřeli, tak z ničeho nic k Adamovi přiběhla liška a škrábla ho na noze. Takže když Adam s Bobanem a Samem jeli do nemocnice, zbytek kadetů se Slonem šel schovat všechno jídlo do kuchyňky a hlavně schovat se do svých stanů. Adam zanedlouho dorazil zpátky v pořádku, přeci jen jsme se o našeho Adama báli.

Neděle

V neděli už jsme po nás všechno uklidili a vyrazili autobusem do Liptovského Mikuláše nakoupit něco k snídani. Než jsme dojedli snídani, už na nás čekal vlak, který nás dovezl až na Hlavní nádraží v Praze. Tam už jsme jen vyčkali na vlak do Radotína. V Radotíně jsme se všichni rozloučili a teď už můžeme jenom vzpomínat na ty krásné výhledy a zážitky z tohoto výletu.

Čeněk

Více fotek ZDE