Naši předkové
aneb z historie oddílu
KDE TEN PŘÍBĚH ZAČÍNÁ?
...Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré
a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují.
Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic?
Slyšíš tu píseň dálek závratných?
Tiše a velebně šumí hlavy stromů.
Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech
a vůně pryskyřice tě omámí.
A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí
a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší...
JAROSLAV FOGLAR
1971
O prázdninách v roce 1971 se uskutečnil letní tábor v Branově u Berounky v místech, která se pak stala známá po vydání knížky Oty Pavla „Smrt krásných srnců“. Tento tábor již nemohl být pod skautskou vlajkou, nesměli jsme nosit junácký kroj, skautská lilie zmizela. Skautem ale člověk nepřestává být, když si svlékne zelenou košili. Baghýrovi se podařilo zachovat skautského ducha i pro další generace radotínských dětí. S vedením oddílu pomáhali také dr. Vlasta Gottwaldová, ing. Jiří Martin a Jaroslav Sedlák. Baghýra zemřel v roce 1982, vedení po něm převzala dr. Vlasta Gottwaldová a její zásluhou žije oddíl doposud, nepřetržitě již přes 30 roků.
1976
Za 30 let jsme tábořili na těchto místech: Branov, Mutyněves, Litoradlice, Zmrhal, Čimelice, Zvíkovec, Lobendava, Klení, Třebíč. V Radotíně jsme vystřídali 3 různé klubovny – začínali jsme v malé výborovně v sokolovně, deset roků jsme prožili ve dvou místnostech zděného domku ve staré cementárně a od roku1982 se scházíme v říčních lázních, kde jsme měli Tesko-domek s jednou malou a jednou velkou klubovnou, dílnou a skladem. V srpnu 2002 tato naše klubovna podlehla povodni a byli jsme nuceni ji zbourat. Podařilo se však během jednoho roku vybudovat klubovnu novou - tentokrát montovaný dřevěný srub. Tato naše základna je na travnatém pozemku v malebném zákoutí u řeky Berounky.
1980
1994
V roce 1990, s příchodem demokracie, obnovil Skaut svou činnost. Zdálo se logické, že turistický oddíl mládeže přestoupí ke skautům. V Radotíně se uskutečnilo několik schůzek s bývalými vedoucími starých skautských oddílů. Těchto schůzek se za turistický oddíl účastnili mladí vedoucí, kteří prožili své mládí v aktivní oddílové práci. Vzpomínkya vyprávění o několik generací starších bratrů a sester vyslechli s úctou, ale rozhodli se, že není důvod „měnit dres“. Ačkoli zní nepravděpodobně, že v dobách nesvobody existovalo společenství relativně svobodné, v oddíle jsme se tak cítili.
