Kadetská Šumava

1.DEN

V pátek 22.5. měli kadeti a jejich vedoucí Sam a Boban (Slůně odmaturoval, tak asi pořádně slavil) sraz na vlakovém nádraží v Radotíně, i přes to, že někteří nepřišli včas jsme se ve 13:50 vydali vlakem na Hlavní nádraží. Nemuseli jsme dlouho čekat a nasedli jsme na vlak do Českých Budějovic. Po asi hodině a půl kterou jsme si krátili povídáním a vtipkováním jsme v Českých Budějovicích nasedli na vláček který nás měl dovézt do Nové Pece.

Ve vlaku jsme nebyli sami, sedli jsme si tak vedle dvou prozatím neznámých lidí co klábosili. Pak se začal lámat chleba když přišla paní průvodčí, po tom co jsme jí ukázali lístky tak si velmi suverénně vyžádala občanské průkazy a po tom co nastoupil pán s kočárkem tak některé z nás velmi neslušně vyhodila z našich míst. Když si na zastávce šla zakouřit a přesunula se do jiného vagónu jsme si zpříjemnili chvíli a začali klábosit s Martinem a Ivetou kteří už od začátku seděli vedle nás. Sdíleli jsme si různé příběhy z našich životů, i naše názory. Po tom co Martin s Ivetou vystoupili jsme asi po půl hodince vystoupili v naší finální destinaci - Nová Pec.

Potom už jsme jen došli asi 8 km do nouzového nocoviště Pod Plešným jezerem. po dlouhém dni na cestě a klidném večeru šli kadeti spát, Boban se Samem se ovšem zapovídali s místními tabořejícími a šli spát o něco později. 

2.DEN

V sobotu ráno jsme nikam nespěchali, po klidné snídani a

zabalení jsme vyrazili směr Plešné Jezero. Byly to asi 4 km, však to byla velice náročná cesta s velkým převýšením. Nahoře byl krásný výhled a i dost foukalo, takže nám byla trošku zima, kromě Bobana, který měl

merino triko a zůstal tedy fantasticky suchý. Potom jsme až na vrchol Plechý, kde jsme dali krátkou pauzu a šli zase dál. Šli jsme po hřebenech, u hranic s Německem a Rakouskem potkávali jsme tam němce a rakušany se kterými jsme se poněkud neobvykle zdravili, moc jim nebylo rozumět takže to většinou znělo jako: Selsius, česnek atd.. Potom už nás čekal jen sestup dolů, kde to některým z nás pěkně klouzalo.

Hned po sestupu jsme si dali velkou pauzu na oběd, měli jsme za sebou asi 13 km a čekalo nás ještě 15. To už bylo jen po asfaltu s lehkým převýšením.

Cestou musel jeden člen řešit i zažívací potíže, ale perfektně to zvládl. Když už docházeli síly a zbývaly už asi jen 3 km, potkali jsme dědu, který byl po koupání a celý obnažený nám  řekl, ať mu v tábořišti držíme místo.

Po 28,5 km jsme došli do nouzového nocoviště nad Novým Údolím,

kde jsme si postavili stany. Večeře měla být odměna za náročný den, což se většině povedlo, až na dva kadety kteří si do guláše dali syrové těstoviny, že se v něm uvaří a přitom si celý výlet stěžují na vaření v turisťáku... Večer ještě přišel ten děda, kterému jsme drželi místo a šlo se spát. 

3.DEN

Poslední den ráno jsme si museli přivstat, abychom stihli vlak domů. To se moc nedařilo Adamovi s Matějem, když už všichni měli zabaleno začali lézt ze stanu…

Mezitím se Jarda s Kikim pokoušeli vařit ovesné kaše, což se jim po přidání vody na 3 porce moc nedařilo… Těsně před odchodem nám ještě děda z předešlého dne dával ochutnat jeho uschlé maso, které bylo velice dobré. Po asi dvou zastávkách a lehké 10 km cestě jsme došli ke krytému mostu v Lenoře, kde jsme se vyfotili a vzpomněli si na Jimiho..

Po následném rozchodu v Lenoře jsme si dali sraz na vlakovém nádraží, kde však byla výluka a tak jsme museli část cesty jet místním autobusem. Když autobus vyjel, všimli jsme si místního řidiče, který řezal zatáčky co to šlo a vtipkoval při tom o zastávce na zmrzlinu.

Asi v půlce trasy jsme se zastavili na delší dobu, přičemž za námi přišel řidič, že se jde na zmrzlinu….

Panu řidičovy to se zmrzlinou v ruce řídilo krásně a zanedlouho jsme dojeli do Lipky. Tam jel vláček, který nás krásně dovezl do Plzně. Tam jsme nasedli do vlaku směr Praha a jeli jsme do Berouna. Cestu jsme si chtěli opět zpříjemnit klábosením a hraním her, to však bez klimatizace a možnosti otevřít okno bylo složité. Při příjezdu jsme měli asi 2 minuty na přestup v Berouně, s tím nám svými kontakty však pomohl také zpocený pan průvodčí ,,Jarda Jágr” a vlak na nás v Berouně počkal. Pak už jen rychle do Radotína zase domů, někteří dokonce kvůli tomuto jednoduššímu výletu v pondělí nešli do školy…. 

Celkem to bylo cca 47 km a krásně strávený víkend. V podobném duchu, nošení všeho v krosnách na zádech a krásných výhledů nás v srpnu čekají Nízké Tatry. 

Honza Holman

Na všechny fotky se můžete podívat ZDE