Featured Posts

Pololetky starších

February 7, 2017

Fotografie z výletu>>>

 

 

1. den 3. 2. 2017

 

Vstávala jsem v 8 hodin. V půl deváté jsme měli sraz na nádraží. Jeli jsme městským vlakem až na Hlavní nádraží, kde jsme přestoupili do jiného vlaku. V Mělníku jsme přestoupili do autobusu. Autobusem jsme dojeli až do Mšena. O pouze pár metrů dál se nachází sokolovna, kde jsme ubytovaní.

Čekali jsme 15 minut, než přišla paní s klíčema, aby nám odemkla. Mezi tím jsme se zkoulovali. Celkem sranda až na to, že jsem měla úplně zmrzlé ruce.

 

Kousek po obědě jsme šli na výlet mezi skály. Všichni jsme se koulovali a já jsem udělala tak kulatou kouli, že jsem dostala 2 body :). Trumpeta vyhlásila soutěž o to, kdo vydrží nespadnout. Vyhrála Zora. Já spadla první.

Po příchodu do sokolovny šli vedoucí vařit.

Vedoucí nám uvařili brambory s omáčkou. Po večeři jsme hráli hru na pyrotechniky. Vedoucí nás rozdělili do dvou týmů a my jsme měli sestavit příklad, jehož výsledkem mělo být číslo, které nám bylo zadáno. Skončilo to remízou.

 

Vanilka

 

2. den 4. 2. 2017

 

Dneska byl celodeňák, který včera z většiny vymyslela Vanča. V půl deváté (přesněji asi v 8:33) k nám přišla Trumpeta, aby nás probudila. Snídaně byla v 9 a Vanilka pořád spala. Probudili jsme ji a najedli se buchtami s čajem. Sbalili jsme si a chystali se vyrazit.

První zastávka byla asi 20 metrů od sokolovny. Vypukla koulovací bitva mezi holkama a klukama. Potom přišel Lukyk, Kuna, Petr a Honzina a túra začala. Šli jsme 16 kilometrů a první plánovaná zastávka byla u Pokliček. Vylezli jsme ty úděsné schody nahoru a naskytl se nám pohled na ten skalní útvar, který bych já osobně (a Petr taky) pojmenovala hříbky, který byl skoro celý pokrytý sněhem.

 

Dál jsme měli jít na Kokořín, a proto jsme museli ty nebezpečné schody sejít. Problém byl, že byly namrzlé. Našlo by se nejspíš hodně způsobů, jak je kdo scházel. Například Matouš je sjel po lopatě, nebo Kuna ze začátku po nohou a následně po zadku. Já je nejdřív (celkem) opatrně sešla a posledních pár metrů jsem taky zařadila zadek. Na rozdíl od Kuny jsem nesejmula Štěpána. Vanilka sešla pomocí zábradlí ¾ cesty a tím jsme byli všichni dole a výlet mohl pokračovat. Po dvou hodinách jsme dorazili do podhradí. Odtamtud to bylo jenom 700 metrů. Asi 300 metrů to bylo po silnici do kopce 12 %. Zbytek bych odhadla aspoň na 80 %.

 

Když jsme přišli, diskotéka už začala. Všude prý byly Elzy a jedna Anna, Swan a Olaf. Strávili jsme tam cca 15 minut a přitom jsme „tancovali“ do hudby s krosnami na zádech. Taky do dveří vtrhla nějaká holka se slovy: „Já můžu všechno.“ a mě nenapadlo nic jiného než odpovědět: „Tak to jsi velká holka.“. Její pohled, kterým se na nás potom podívala, vážně stál za to. Po příchodu do školy, ve které jsme měli spát, nás zavedli do společenské místnosti s lavičkami z kina a pódiem. Je tady spoustu žíněnek a z toho tři obrovské, na kterých se báječně skáče. Kuna měl nápad na pár her, kterými jsme se bavili celý večer. Hráli jsme třeba honěnou na žíněnkách rozprostřených na zemi, která byla žhavá láva. Následovala vybika a mrazík.

Ve spacácích už nám Vanilka jenom přečetla dvě kapitoly z knížky Rolf (nebo tak nějak) zálesák od E. T. Setona, o kterém nám Petr něco říkal. Ostatní si potom povídali, ale já už nic z toho nevím, protože jsem spala.

 

Zorka

 

3. den 5. 2. 2017

 

Když jsem vstala, bylo 7:15, vzhůru byl jenom David. Postupně se probudili všichni. Jen Vanilku jsme musely budit já se Zorkou. Ke snídani byl hořký čaj a buchty co zbyly.

 

Šli jsme na procházku a mohli jsme si vzít i lopatu. Šli jsme po naučné stezce, která vedla do skalního bludiště. Vraceli jsme se tou samou cestou, kterou jsme přicházeli, což znamená, že tam byl dlouhý kopec. Nasedli jsme (já, Vojta, Štěpán, Zorka, David a Matouš), ale jelikož nám to nejelo, tak jsme to vzdali. Pak vedoucí našli opravdu, ale opravdu dobrý a prudký kopec. Vojta, Štěpán a já jsme tam šli jako první a potom se začali všichni přidávat. Postupně už to bylo proježděné, což znamenalo jediné, jelo to rychleji! Když všichni dojeli, vyrazili jsme do školy (je to divné, když je víkend). Zabalili jsme si zbytečné věci a pak byl obídek.

 

Po obědě jsme hráli prší a většinou prohrál David. Potom jsme hráli i s klukama na schovku. Jako první pykali Vojta, Štěpán a já. Už nám chyběli jenom Matouš a Martin. Já a David jsme se vydali dolů. Šla jsem více dozadu a najednou vyběhl Martin, začala jsem sprintovat nahoru a stihla jsem to, vyhráli jsme. Chtěli jsme hrát i druhou hru, ale to už jsme museli dobalit a vyrazit.

 

Tetouš

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload