Jelikož v letošním roce byly jarní prázdniny radotínské základní školy a ostatně i všech ostatních škol z Prahy s pořadovým číslem jedna až pět naplánovány hned po víkendu, kdy obvykle jezdíváme s oddílem na pololetky, nebylo zpočátku vůbec jisté, zda se výlet uskuteční. Ve čtvrtek se nás ovšem nakonec sešlo na radotínském nádraží téměř třicet. Výprava do Českého středohoří mohla začít.
Ubytování jsme měli zařízené v nově zrekonstruovaném komplexu Opárenského mlýna poblíž Lovosic. A že to byl mlýn jaksepatří! Mlýnské kolo, skřípající pod tíhou vody přilehlého potoka, poutalo mladší část naší skupiny až do chvíle, než si někdo z vlčat všiml nedalekých klecí s králíky, potom už si na mlýn nikdo ani nevzpomněl. Uvnitř hlavní budovy stála velká kachlová pec, na které jsme vařili jídlo a za kterou se především dalo zalézt. Až ve chvíli, kdy si vyzkoušíte, jaké to je válet se v zimě za pecí, plně pochopíte hloupého Honzu, proč že to odtamtud nikdy nevylézal.
Na výlet jsme měli přichystanou etapovou hru s tématikou zimních olympijských her. Děti se rozdělily do čtyř skupin, států, které proti sobě soupeřily během výletu v různých disciplínách. Museli si ale nejprve vytvořit vlajku a hymnu daného státu, aby to byly státy s plnou parádou.
V okolí vedlo hned několik turistických tras a počasí nám bylo nakloněné, takže jsme podnikli dva delší výlety. V pátek se nám podařilo zdolat vrchol Kybičku a v sobotu jsme vyrazili na jednodenní výlet směrem k Milešovce. Kraj Praotce Čecha jsme prochodili křížem krážem a určitě se sem ještě vrátíme potěšit se pohledem na zemi zaslíbenou, mlékem a strdím oplývající.
