Máme za sebou úžasný výlet v oblasti, kde se snoubí příroda a ojedinělá architektura místních stavení zasazená do krásných údolí - Chrudimsko. Nikomu nepřeji ten pot, který nám mrznul na tvářích, když jsme čekali tři čtvrtě hodiny na Hlaváku a zjistili, že nám ujedou všechny navazující spoje. Paní průvodčí to slízla od spolucestujících, kteří s námi sdíleli jedno kupé. Naštěstí nám pomáhá appka, která nám ukázala alternativní spoj a tak jsme riskli, že vlak vlnící se z Pardubic stihne autobus do městečka s kostelem Panny Marie Pomocnice, který už vidíte z dálky, jak svítí na Chlumku. Autobus se na konci své trasy proplazil klikatými kopcovitými silnicemi Luže a vysadil nás u kostela sv. Bartoloměje. Místní sámoška měla zavřeno, ale nebylo by to městečko bez otevřených potravin od Vietnamců. Zní to úsměvně, ale do současné doby to prostě patří jak Facebook.
Cesta do nedaleké vesničky Bílý Kůň byla příjemnou večerní procházkou, která završila celé to páteční putování.
V 7 ráno nás probudili Táborníci, asi se nedočkavě těšili na další výlet. A čekalo na ně i menší překvapení. Přes noc se do stavení totiž přizvali další nám blízcí hosté. Měli za sebou spoustu kilometrů a přijeli až z Krkonoš - DaVinci a Fíja i s holkami. Táboráci je přivítali svým ojedinělým synchronizovaným pyžamovým tanečkem a všem se hned zvedla nálada.
První náš cíl, bylo stihnout autobus v 10:07 do Nových Hradů. Celkem na pohodu jsme udělali čajíček, svačiny a pobalili jsme se. V Nových Hradech nás zaujal tamní zámek a hlavně zde vznikla ledová horečka, která se s námi táhla po celý výlet. Její příznaky se projevovali v bezprostřední blízkosti jakékoliv ledové plochy. Sotva byla plocha zaměřena, byla brána útokem, a tak i na jednom metru čtverečném se nahustily jednotky Táborníků a led začaly vyhlazovat vším, co měly na sobě.
U skalního města jsme si dali svačinu na sluneční stráni a marně čekali na příchod DaVinciho skupiny. Průchod skalním skromným městem Toulovcovy maštale byl rychlý, vydali jsme se tedy DaVinciům naproti. Záhy jsme je objevili u zamrzlého potoka a hned pokračovali dál. Po masoguláši k večeři byl program jasný, deskovka Dorn.
Nedělní ráno se nechtělo nikomu moc vstávat, všechny na dlouho uspalo večerní hraní na kytary. Ke svačině se začaly připravovat kaiserkové hambáče, aby se dopoledne vyrazilo na vlak do Vrbatova Kostelce. Cestou nám přálo pěkné počasí a často svítilo i slunce. V Kostelci na nás čekal zamrzlý rybník. Chvíli jsme tu pobyli, pohladili oslíka Íjáčka a vydali se vlakem do Pardubic. Spoje nám výjimečně navazovali tak, že jsme na Hlaváku stihli vlak s minutovým přestupem, neuvěřitelné se stalo skutečností a tak nás Rodiče vítali v Radotíně o půl hodiny dřív. Mise Bílý Kůň splněna, howgh.